Mickey7 je postradatelný člen lidské výpravy vyslané kolonizovat ledový svět Niflheim. Kdykoliv je nějaká mise příliš nebezpečná, pošlou Mickeyho. Když zemře, prostě se vyrobí nové tělo, do jehož paměti se nahraje většina Mickeyho starých vzpomínek. Po šesti zmrtvýchvstáních už Mickey7 dobře ví, jak to chodí… a taky chápe, proč bylo v době, kdy se rozhodl připojit k expedici, volné právě tohle jediné místo. Když se během rutinní průzkumné mise ztratí, je považován za mrtvého. A než se stihne vrátit na základnu, už je ve službě Mickey8. Souběžná existence duplicitních lidských bytostí je zakázaná a jestli na to ostatní přijdou, oba je nechají zrecyklovat. A tak musí Mickey7 existenci svého dvojníka před zbytkem kolonie tajit. Život na Niflheimu však není žádný med. Atmosféra je pro lidi nedýchatelná, jídla je málo, teraformace postupuje pomalu a velitel Marshall je z toho značně nervózní. Přežití nakonec záleží právě na Mickeym. Pokud ovšem neumře nadobro.
Interessante Story die amüsant rübergebracht wird. Trotzdem macht man sich manchmal ernsthaftere Gedanken...wie wäre es wohl, wenn man an der Stelle des Protagonisten wäre?
Ich werde mich jetzt den zweiten Teil der Buchserie wagen und bin auf die Verfilmung mit dem Namen "Mickey 17" gespannt.
I figured going in I'd either love or hate this. The notion of being a disposable person with cloned versions of yourself waiting in tanks is familiar enough to me (such as the "troubleshooters", the player characters in the RPG Paranoia) that I've seen the possibilities for how surprisingly dull it can get.
Mickey7 did not fall into those traps. Through cleverly timed breaks for exposition and world building, mixed with just the right amount of gallows humor, I was never caught wishing the story would just move on already or felt the need to take breaks to escape the darkness.
In an interesting science fiction setting of humans trying to establish a beachhead colony on an inhospitable world, Mickey7 shows us how we can process trauma, how our past selves shape but do not define who we presently are. I see a movie is being made from it, and …
I figured going in I'd either love or hate this. The notion of being a disposable person with cloned versions of yourself waiting in tanks is familiar enough to me (such as the "troubleshooters", the player characters in the RPG Paranoia) that I've seen the possibilities for how surprisingly dull it can get.
Mickey7 did not fall into those traps. Through cleverly timed breaks for exposition and world building, mixed with just the right amount of gallows humor, I was never caught wishing the story would just move on already or felt the need to take breaks to escape the darkness.
In an interesting science fiction setting of humans trying to establish a beachhead colony on an inhospitable world, Mickey7 shows us how we can process trauma, how our past selves shape but do not define who we presently are. I see a movie is being made from it, and I fear it will lose a lot of what I love in the translation. I did pre-order the sequel book, though, and am looking forward to more of Mickey.